† 24. 09. 2009 | kód autora:
sTeJ a jsem Robert a sem tak trochu ulitlej na ruzove barve je to ta nej. barvicka mam rad kyticky a barbinky a taky rad chodim nakupovat ruzny hadříky samozdrejme ruzovy sem blondak trochu tupej ae de to a chci si nechat udelat ruzovej melir mam taky rad praci na zahradce kdyz mohu okopava sve milovane kyticky . Chodím do 7.a deno denne nosim tricko upli a ttaky ruzovy mamka mi to mocneschvaluje ae ja to zvladam dam vam sem nejakou mou fotku abyste me videly jakej sem krasavec
† 29. 11. 2008 | kód autora:
5noNaše malá kavalírka už nám zase trochu povyrostla. Máme za sebou spoustu lumpáren, cvičení i první výstavu. Páníčci jsou z ní občas pěkně na větvi, obzvlášť, když příjdou domů a najdou tam pěkné nadělení ve forme rozkousaného, rozthané, ožužlaného, či snědeného čehokoliv. Zkrátka, tahle lumpačka jim dává dost zabrat. Ale i přesto přese všechno je to ta nejmilejší, nejpřátelštější a vůbec to nej nej nej zvířátko, jaké kdy viděli. Má ráda úplně všechny lidi i zvířata, bez rozdílu pohlaví, pleti, sexuální orientace a věku. Páníci si myslí, že za kousek jídla by se okamžitě přeorientovala na úplně někoho cizího :-).
Tento psík je tvor všežravý - výpis jídelníčku - granule, konzervy, ovoce, zelenina, pečivo, boty, králík (pouze na ožužlávání), paniččina antikoncepce (mj. panička byla pěkne vyvalená, když zjistila, že jí její milý pejsek spořádal celé platíčko - vydloubal si ty miniaturní pilulky z obalu a poctivě na čistě povlečené posteli rozkousal - naštěstí to bylo zdraví bezpečné množství), mléčné výrobky všeho druhu, pampelišky, vlastní ocásek, propisky, papíry, .... Jí i česnek a cibuli - obojí syrové :-). Jenom ty granule jí občas nejedou a občas to vypadá, že chce vyhladovět jenom za kousek něčeho dobrého od stolu.
Páníčci ji mají velmi rádi, panička jí naučila, že může vlézt na postel, takže je občas velice obtížné ukázat pejskovi, jaká je v rodině hierarchie. Na druhou stranu ji poctivě učí různé povely a chůzi u nohy, takže se občas zdá, že je to poslušný pes. Zdání ale klame. Jakmile ve vyvlečeme z domácího, nebo důvěrně známého prostředí, pejsek musí objevovat pořád neco nového, takže je dost těžké udržet ho na uzdě. Což se projevilo i na výstavě, kde jsme měli pocit, že je to ten nejneposlušnější, nejnedisciplinovanější a nejzvědavější štěně pod sluncem. Nakonej jsme však i přesto, že jsme v kruhu chodili spíše po nějaké těžko definovatelné křivce, že jsme se smýkali po zemi a že jsme rozdováděli všechny ostatní pejsky, obdrželi velmi nadějnou. Tenhle pejsek zkrátka paní rozhodčí dostal svou vřelou povahou, z čehož jsme měli patřičnou radost.
No a nakonec - jedna, sice starší, ale roztomilá (a bohužel rozmazaná), fotka.
† 29. 11. 2008 | kód autora:
5noKrmím si takhle jednou Bobíse zrníčky slunečnice. Bobís pěkně papá z ruky. Občas sní některé zrníčko celé, občas rafinovaně rozkousne slupku a dá si jenom lahodné jádro. Jak je ta moje holka chytrá, říkala jsem si. No, dnes už jinak ani to zrní nejí, než že by si ho loupala, takže náš byt je plný slupek od slunečnic.
Bobís si tak ráda hraje na schovku a na honěnou. Tak třeba předevčírem zjistila, že za skříní je celkem útulná 4centimetrová díra a že se do ní dá celkej dobře schovat... Hledáme ji, kde se dá, ale ta mrška jako na potvoru zrovna nevydává žádné zvuky, takže jsme jí nemohli najít. Nakonec jsem ji ven vylákala steblem sena a pak ji čapla to ruky, což jí určitě prišlo jako zrada, ale mně se hodilo.
Bobinka je zkrátka třída v lezení, kam nemá a ve škemrání o potravu. A asiproto ji mám čím dál raději.
† 29. 11. 2008 | kód autora:
5noTak se ráno vzbudím, nechce se mi vstávat, ale králinda už by hopkala po pokoji, tak ji jdu pustit z klece. Se zalepenýma očima usedám ke stolu, že si udělám nějaké věci do ateliéru. Tak rysuju, přemýšlím a vtom v periferním vidění spatřím Bobinku, jak jde ke mně a pak se zastaví a čeká. Vytřeštím na ni oči... Bobinka tam sedí, kouká na mě a čeká, až jídám něco na zub... Tak s nadšením beru pytlík se semínky, vybírám ty nejlepší kousky a ona je následně s nemenším nadšením přijímá.... První velký úspěch, kontakt navázán, haleluja Tatranky...:-D
Mj. fotka je pouze ilustrační, včera lezla Míšovi po zádech...:-)
† 29. 11. 2008 | kód autora:
5noTak, kdo z Vás umí takhle věrně napodobit klubko vlny? (pozn. Jedine ten, kdo má srst :D )
A abyste věděli, tak hygiena mi taky neni cizí...
Mám ráda rouru od vysavače...
... a taky paniččiny bačkory :-)
† 29. 11. 2008 | kód autora:
5noŇuf! Jsem Inka! Bob-inka!
Tak to jsem já, jmenuju se Bobina, Bobinka, Bobča, Ňuník... Narodila jsem se 23.4. 2007, jsem čistotná, ale čistokrevná prý ne. Maminka je zakrslá modrá králičice (po ní mám stříbrný kožíšek) a tatínek zakrslý Teddy (po tom jsem zase tak úžasně huňatá - páníčkům tahle kombinace moc vyhovuje). Všem se hrozně líbím a hlavně ROSTU A ROSTU :-)
† 29. 11. 2008 | kód autora:
5noV klícce jsem si zvykla poměrně rychle, ale na Tebe si ještě chvíli počkám, než ti uvěřím, že mě nechceš sníst...
Všechno byl prozkoumala, ale hlavně opatrně, zadní nohy raději nechám na bezpečném místě...
Jedině na záchodě může mít králík jistotu
Tak tohle je Karel, můj kamarád, který mi byl velkou oporou, když si mě ty cizí lidi přivezli a mně bylo smutno po mámě a sourozencích. Akorát se na mě pořád snažil dostat, což mi bylo dost divný... Lítal kolem mojí klece jako smyslů zbavenej. Panička říkala něco o tom, že by píchal, ale to jsem fakt nepochopila...
† 29. 11. 2008 | kód autora:
5no
S přítelem jsme si jednoho krásného večera prohlíželi králičí weby, že by se nám nějaké to malé chlupaté zvíře líbilo. Nabídek mláďat byla spousta - není se čemu divit, znáte to, králíci prostě "dupou" hodně... Tak jsme surfovali, brouzdali, klikali, až jsme narazili na obrázek krásné, chlupaté, stříbrné králíčice. Jako u jediné byl nápis "volná", tak jsme neváhali, nažhavili jsme dráty a napjatě čekali, zda se na druhém konci telefonu ozve haloooo. Dočkali jsme se poměrně záhy. Mluvila jsem s příjemnou paní, která mě ujistila, že vše je ok, králičí holka je pořád ještě volná, pak proběhla válečná porada a výsledkem bylo, že jsme nasedli do auta, vzali s sebou krabici vystlanou novinami a frčeli si to přes celou Prahu k majitelce.
Cesta byla náročná - Letná, okruh, dálnice, mapy, otočky, polní cesty, ale cíle jsme dosáhli - a to v časovém limitu... Na místo jsme dorazili po několika telefonátech. U vrat nás uvítala ona příjemná paní s dítětem v náručí a ještě s jednou malou asistentkou. Vešli jsme do dvora, kde nás hned na začátku pozdravil pes, vzápětí mýval a nakonec poměrně velké množství krásných králíků, malých i velkých, zakrslých, flekatých, šlechtěných, křížených... Krása pohledět - pomyslela jsem si, že mít dost času, nebyla by to špatná výplň mých volných chvil. Konečně jsme se dostali k naší králičici, nejdříve jsem se trochu vylekala, protože nám paní oznámila, že vlastně to co myslela, že je holčička, má maličkého pinďourka. Nakonec se ale vše vyjasnilo, dostali jsme samičku, kterou jsme chtěli. Byl to pro nás jedinečný zážitek, držet v rukou něco tak malého, křehkého, hebkého a chlupatého..
Vyslechli jsme ještě pár rad jak ji vychovat, co dělat, nedělat a nepodělat a mohli jsme s naší malou králindou vyrazit domů. Ještě po cestě jsme jí dali jméno, vypadlo mi prostě s pusy a už jí to zůstalo - ano, jedná se o Bobinku... Někomu to možná může znít infantilně, ale při pohledu na to malé zvíře mi přišla jména jako Ágnes, Irma, nebo Evžénie prostě nevhodná. Po hodině jsme konečně přijeli domů, Bobinka byla poměrně smělá, takže jsme nějaké počáteční pozpaky ani nečekali, svou malou klícku přijala poměrně snadno, zalezla si do domečku a odpočívala po vyčerpávajícím dnu. My jsme ji pozorovali, následně hladili, mazlili tulili a jen tak vedle ní seděli ještě několik hodin.
No a tohle se stalo předevčírem, dnes už je Bobinka rozkoukaná, pořád jenom jí, pije hopká a blbne. Ještě se nás bojí, občas se před námi schová do domečku, nebo nechce vylézt ze skrýše pod radiátorem. Je s ní celkem sranda, občas si jen tak povyskočí, nebo zničeho nic nabere záhadně vysokou rychlost a peláší si to kdoví kam. Je to naše holka a máme ji rádi... Doufám, že se Vám také bude líbit (aspoň na fotkách) a že se na její blog příjdete rádi podívat.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
