Tak se ráno vzbudím, nechce se mi vstávat, ale králinda už by hopkala po pokoji, tak ji jdu pustit z klece. Se zalepenýma očima usedám ke stolu, že si udělám nějaké věci do ateliéru. Tak rysuju, přemýšlím a vtom v periferním vidění spatřím Bobinku, jak jde ke mně a pak se zastaví a čeká. Vytřeštím na ni oči... Bobinka tam sedí, kouká na mě a čeká, až jídám něco na zub... Tak s nadšením beru pytlík se semínky, vybírám ty nejlepší kousky a ona je následně s nemenším nadšením přijímá.... První velký úspěch, kontakt navázán, haleluja Tatranky...:-D

Mj. fotka je pouze ilustrační, včera lezla Míšovi po zádech...:-)