Krmím si takhle jednou Bobíse zrníčky slunečnice. Bobís pěkně papá z ruky. Občas sní některé zrníčko celé, občas rafinovaně rozkousne slupku a dá si jenom lahodné jádro. Jak je ta moje holka chytrá, říkala jsem si. No, dnes už jinak ani to zrní nejí, než že by si ho loupala, takže náš byt je plný slupek od slunečnic.

Bobís si tak ráda hraje na schovku a na honěnou. Tak třeba předevčírem zjistila, že za skříní je celkem útulná 4centimetrová díra a že se do ní dá celkej dobře schovat... Hledáme ji, kde se dá, ale ta mrška jako na potvoru zrovna nevydává žádné zvuky, takže jsme jí nemohli najít. Nakonec jsem ji ven vylákala steblem sena a pak ji čapla to ruky, což jí určitě prišlo jako zrada, ale mně se hodilo.

Bobinka je zkrátka třída v lezení, kam nemá a ve škemrání o potravu. A asiproto ji mám čím dál raději.